AI je dnes v každé nabídce a v každé prezentaci. O to užitečnější je umět říct, kdy do procesu nepatří. Není to otázka víry, ale jednoduchého rozlišení: jaká je povaha úlohy a co stojí chyba.
Kde AI nemá co dělat
- Úlohy s přesnými pravidly. Výpočet DPH, kontrola náležitostí faktury, převod dat mezi dvěma systémy se známým formátem. Tady chcete deterministický postup, který dá stejný vstup vždy na stejný výstup. AI je tu dražší a méně spolehlivá varianta obyčejného skriptu.
- Rozhodnutí, kde chyba znamená velkou škodu a nejde snadno vrátit. Odeslání platby, smazání dat, právně závazný úkon. AI může navrhovat, rozhodnout musí člověk nebo pevné pravidlo.
- Procesy, kde neumíte poznat špatný výstup. Když nikdo ve firmě neumí ověřit, jestli AI odpověděla správně, nemáte automatizaci, ale generátor rizika.
Kde naopak AI dává smysl
Tam, kde je vstup neuspořádaný a pravidla se nedají sepsat: vytěžení údajů z dokumentů, které posílá každý dodavatel jinak, roztřídění příchozí pošty podle obsahu, první návrh odpovědi zákazníkovi, shrnutí dlouhého vlákna. Společný jmenovatel: AI zpracuje neuspořádaný vstup a člověk nebo pevné pravidlo výsledek zkontroluje tam, kde na tom záleží.
Praktické pravidlo
Nejlepší řešení jsou skoro vždy kombinovaná: AI na rozhraní s neuspořádaným světem, klasická automatizace na všechno mezi systémy, člověk na rozhodnutí s následky. Když vám někdo nabízí „AI na všechno", ptejte se, kterou část úlohy dělá AI, kterou obyčejný kód — a co se stane, když se AI splete.